Velký posezonní rozhovor s Jeremy Saalem

Poprosili jsme headcoache juniorského týmu, aby nám zhodnotil letošní sezonu. Jak je jeho dobrým zvykem, nebylo ani příliš potřeba se ptát a Jeremy se rozpovídal ve velkém stylu. Zde si můžete přečíst překlad tohoto rozhovoru.

 
Jeremy Saal Foto:Miki Gerlašinský

Od posledního zápasu už uběhl nějaký čas. Rád bych, kdybys nám zhodnotil celou sezonu. Nejdřív se zeptám, jaké byly cíle na začátku tohoto roku?

Když jsme začínali přípravu, naše cíle byly celkem jasné: Zjistit, jak na tom jsme z hlediska hráčů, jejich schopností, fyzičky, techniky. Věděli jsme, že z loňského kádru nám zůstali hráči, kolem kterých budeme schopni sestavit kvalitní tým. Ale byli to ti noví, na které jsem se nejvíce těšil. Kam je v týmu zařadíme? Jsou to lidé, kteří mají na to hrát fotbal? A to nejdůležitější, dokážeme hrát jako tým, jeden za druhého? Celkové sezonní cíle jsou jinak jasné, stejné jako každý rok. Účinně kluky trénovat, rozvíjet je, rozvíjet lídry týmu a samozřejmě, stát se mistry české ligy.

Naplnili jsme tyto cíle?

To je zajímavá otázka. Trénuji každou sezonu s tím, že chceme mít titul. Takže z tohoto pohledu ne, nenaplnili. V průběhu sezony jsem často porovnával fotbal a reálný život. Zatímco fotbal je stále hra, je to i nástroj, který vás připravuje do života a učí odpovědnosti, která s tím souvisí. Účast, odpovědnost, odhodlání a úsilí uspět v tom, co je po vás žádáno. Drtivá většina hráčů tyto kritéria plnila a opravdu dřela, aby se stala lepšími hráči. Někteří nicméně zůstali za očekáváním. Účast na treninkách hrála v této sezoně velkou roli. Měli jsme jádro asi 8-10 kluků, kteří byli na každém tréninku, zlepšovali se a věnovali spoustu času tomu, aby se stali kvalitními hráči. Samozřejmě to také byli ti, kteří poté nesli na ramenou celý tým. Naskýtala se otázka. Jsi fotbalový hráč, nebo jen jméno na soupisce?

Očekávalo se, že budeme kvalitní tým a myslím si, že to jsme docela splnili. Co ale nikdy nezjistíme, jak dobří bychom byli, kdyby tu bylo více oddanosti..

Jak by si zhodnotil tým trenérů, se kterými jsi letos pracoval?

V téhle oblasti to bylo skvělé! Na obraně pracují Honza Šesták, Šimi (Jan Šimánek), Svóďa (Tomáš Svoboda) a Míra (Miroslav Vogal). Práce, jakou letos odvedli s velmi omezenými zdroji (počtem hráčů), není nic jiného, než zázrak. Obranu jsme dávali dohromady týden od týdne, točili se v ní hráči jak na běžícím páse. Ten čas a úsilí, které dávali do zlepšení těch kluků, to bylo naprosto skvělé. Tři zápasy s nulou a průměr pouhých 12ti obdržených bodů na zápas na mě udělalo velký dojem.

Co se týče útoku, začnu u offensive line. A opět, zlepšení od prvního tréninku až k poslednímu zápasu bylo neuvěřitelné. Z minulého roku jsme přišli o čtyři starting linemany a musím zmínit, že i tak jsme letos měli více než 7y na běh a dovolili, myslím, pouze dva sacky. Klaním se Vlastovi (Vlastimil Tománek) a Martinovi (Petrášovi) za tu práci s trénováním techniky, organizováním speciálních tréninků pro OL, zkrátka za to, co letos dokázali. Nejvíce jsem byl znepokojen u našich recieverů. Routy neběhali vůbec dobře a nebyli jsme schopni chytit míč. Knoflík (Jan Dundáček) a Štigi (Jan Štiegler) učinili velký krok kupředu, díky čemuž jsme měli více a více chycených míčů, yardů a touchdownů. Nedokážu ani popsat jaké máme štěstí, že máme tak dobré trenéry.

Můžeš jmenovat nějaké hráče a něco nám o nich říct? Kdo táhl tenhle tým, kdo byl třeba překvapením?

Bylo skvělé, že máme ten nejtalentovanější backfield z celé soutěže v čele s Kamilem (Dušejovským) a Matějem (Reinvartem). Kamil je opravdu bestie a je jedno jestli blokuje, nebo běží s míčem a Matěj je jeden z nejlepších hráčů, jaké jsem kdy trénoval, co se týče čtení bloků a jejich perfektnímu využití k získání mnoha yardů. Také jsme viděli obrovský pokrok Šutyho (Jiří Šutara) na pozici QB. Jeho čtení, práce nohou a rozhodování v posledních třech zápasech bylo skvělé a těším se, až z něj bude příští rok nejlepší QB ligy. Naše OL stála na dvou nejlepších linemenech ligy, Márovi Rezlerovi a Matěji Frischovi. Když nepočítám jejich schopnosti, také hodně pomohli s mladšími hráči, byli jim skvělými vůdci a mentory. Obranu táhli Honza Koleňák s Vlastimilem Liehnem, kteří ukázali tolik potřebnou soudržnost, etiku a odhodlání. Byli základním kamenem překvapivě účinné obranné jednotky.

Protože se Jeremy soustředí hlavně na útok, k obraně nám doplnil trenér defensive backů Míra Vogal:

Jak už Jeremy naznačil, měli jsme letos velké problémy s docházkou. Hlavně na pozici linebackerů byly potíže s počtem hráčů, díry jsme často lepili kluky, kteří hrají primárně v útoku. To nás ale omezovalo při snaze vytvořit propracovaný fungující playbook. Museli jsme jít cestou jednoduché obrany, která bude dělat soupeřům problémy, zároveň ji ale budou schopní hrát kluci, kteří nemají mnoho natrénováno. Stálo nás to hodně času, řekl bych i několik sporů, ale nakonec si myslím, že jsme v rámci možností udělali vše, co šlo, aby obrana tým podržela. V průběhu sezony jsme měli problémy s nedodržováním základních pravidel a odpovědností, to se nám ale podařilo eliminovat. O to více mě mrzí, že jsme v posledním, rozhodujícím zápase obdrželi tolik bodů, když jsme snad v každém touchdownovém drivu soupeře měli doslova v rukou interception, případně soupeře dostali do situace třetího downu a více než deseti yardů před nimi a přesto jsme je nedonutili odkopávat. Jeremy jmenoval Hoznu Koleňáka a Vlastu Liehneho, já bych rád ještě zmínil Matyáše Prokůpka, který na svých 16 let předváděl skvělý fotbal a myslím, že příští rok z něj bude opravdu „shutdown corner“ – žádný QB nebude chtít házet jeho směrem. Není to ale o jednotlivcích. Všichni hráli zápas od zápasu líp, musíme teď jen najít způsob, jak do příštího roku eliminovat i ty nejmenší chybičky a být pro soupeře postrachem.

Jeremy Saal ještě dodává pár slov závěrem:

Neumím vážně ani vyslovit, jak jsem na tenhle tým pyšný. Prošli jsme si nejasnostmi, jaký vlastně bude systém juniorské ligy. Prošli jsme si mnohem podstatnějšími problémy, když jsme se hledali jako tým, když jsme my i hráči hledali svoji identitu, to co nás spojuje. Ale ze hřiště na Smíchově jsem odcházel s pocitem, že jsme hráli ten nejlepší zápas roku. Opravdové týmové odhodlání, kde každý dělal to, co se od něj očekávalo. Těším se na to zlepšení, které proběhne v průběhu offseason. Čas vrátit titul tam, kam patří!